Únor 2008

Knižka o Rexovi

10. února 2008 v 14:24 | elka |  Zaujímavosti
Ahoj! Neviem, či o tom viete, ale už dávnejšie vyšla v Rakúsku aj kniha o Rexovi, a nebola jedna. Podľa tohto seriálu bolo napísaných viac kníh. Písal ich Rainer Berníeld a boli aj preložené do češtiny. Ja mám doma tri a z toho jedna je 1. časť s komisárom Brantnerom. Mne osobne sa veľmi páčil jeden úryvok z knižky "Nový šéf" (Der neue)

REX TRUCHLÍ
Rex ležel na své dece uprostřed prázdného obývaciho pokoje. Jeho míčky byly rozházeny po pokoji, Rex si s nimi už nehrál. Smutně mžoural po prázdné místnosti, celý dům byl prázdný, jen u stěny ještě stálo skládací lehátko. Ledničku a sporák stěhováci nechali stát v kuchyni. Jeho deku pohodili do kouta a Rex si ji sám zase urovnal.
3 dny po smrti svého páníčka a přítele se zoufale potuloval městem. Bez cíle běhal sem a tam, přes den po různých parcích, večer pak po živých ulicfch centra města, které však brzy zase opustil, aby se stáhl zpět na předměstí. Běžel podél nekonečné Simmeringské výpadovky, a aniž by si ho hlídač všiml, proklouzl do jedněch vrat. Celý den a celou noc pak strávil na Ústředním hřbitově, dávaje si ustavičně pozor, aby ho nezahlédli hlídači a aby se k němu nepřiblížil žádný návštěvník. Hřbitov byl veliký jako celý městský okrsek a nabízel dostatek úkrytů. Plížil se okolo kaple a zíral nahoru na věž. Ano, tempus fugit. Také pro Rexe byl Cas u konce, všechen čas. Co si
ted měl počít?
Böck tenkrát ještě u nich nebyl, ale Höllerer si pamatoval velmi dobře, jak to bylo tenkrát, když Rex přišel o svého prvního pána. Tenkrát Rexe už odepsali, protože věděli, nebo aspoň se domnívali, že pes v takovéto situaci už nebude poslouchat žádného pána. Nebýt tenkrát Mosera, už by dali Rexovi smrtící injekci. Mnoho nechybělo. Moser to tenkrát pochopil, pomalu si získal Rexovu důvěru a nikdy nezklamal. A jaký skvělý pár byli ti dva! Moser byl dobrý kriminalista a statečný policista a Rex ho - alespoň "ve službě" - bezvýhradně poslouchal. Moser kolikrát vděčil Rexovi za život, ale i za mnohý objasněný případ. A Rex dlužil Moserovi rovněž v jistém smyslu za svůj život, a k tomu i za mnohou zajímavou akci a za veškerou svoji radost ze života, jež však nyní byla tatam. Po třech dnech a dvou nocích se Rex konečné vrátil domů, avšak dům našel prázdný. Choval snad prece jen bláhovou naději, že tady svého Mosera najde? Doufal snad, že všechno bude jako dřív? Doufal, že byl Moser třeba jen nemocný a mezitím se vrátil domů, aby tu na něho čekal? Anebo se Rex vrátil prostě jen proto, aby zde v klidu zemřel? Kdo ví. Každopádně tři dny poté, co se ztratil, se zase objevil.
Nic tu nezůstalo, kromě jeho míčků, o které nikdo nestál. Ale dům byl zamčený, a tak zůstal Rex ležet na schodech před vchodem. Höllerer upozornil taky sousedy
a dal jim své číslo, a tak nakonec přece jen někdo z ulice konečně uviděl vyhublého, vyčerpaného Rexe na schodech a pozdě večer zavolal Höllererovi. Höllerer pak telefonicky vytáhl Böcka z postele a oba přijeli, aby na schodech našli žalostně kňučícío Rexe, vyhublého, se zplstnatělou, špinavou srstí, slabého a k smrti smutného. Sotva zareagoval, když je uviděl přicházet. Ale aspoň byl stále ještě naživu. Unaveně olízl oběma starým kamarádům krátce ruce.
"Ten je zbědovaný," vzdychl si Hóllerer "Alespoň, že ještě žije," odpověděl Bóck. "A co s ním ted uděláme?"

A tako by to asi malo vyzerať:

Chceli by ste ešte viac takýchto úryvkov? Píšte do komenárov.

Zopár fotiek :D

7. února 2008 v 15:39 | elka |  Galéria
Ahojky! Mam tu zopar obrázkov s Rexom :)